FRAGMENT DENNÍKU...

Pět přešlo jar přes obzor plný vřavy...

V bídném Ghetta klíně zasmušilém

pět jar jsem pohřbil. V tmavém doupěti

si křižák v koutě splétal bezstarostně

své sítě jemné, hřbitov zlatých mušek...

To neskonale dlouhé noci byly...

Umrlá luna kolem oken táhla,

mdlou reflexí mé rozbíjela vise

a do snů rozházela bílé stříbro...

Červená lampa monotonně hrála

mým pohádkám smuteční pochody,

jichž v šeru kolébka a hrob byl v bílém ránu...

Na malém dvorku uplakaným jitrům

opelichaný kohout kokrhal...

Však směšně selhaly nám písně v hrdlech!

Pět táhlo jar přes město zlatých věží

pod těžkou mlhou, jako v prokletí.

Pět jenom jar. Či sto? Či víc jich bylo?

Rci, moje hlavo mladá, zda to víš?