FRAGMENT ROMÁNOVÝ

O hochu naivním románek jsem snil.

Mel kadeřavé, kaštanové vlasy.

Po jakés víle on se pobláznil.

Byly to dávné, věru, dávně časy.

Ta víla sličná – jak už bývá zvyk –

odešla kamsi za hučavé lesy.

A za ní v pout se dal ten smrtelník.

To bylo dávno, v bájesloví kdesi.

Dvou nožek stopou šel on noc a den,

zrak upřen k zemi, pohled zanícen.

Kdes pojednou se stopy ztratily.

Dvě nožky v písku vposled vyryty.

Svým mrtvým tělem pokryl stopy ty,

by deště šlépěj její nesmyly – –