FRAGMENT Z BIBLICKĚ DĚJEPRAVY.

Pod silou vlny potácí se archa

a vody rostou, rostou do výše.

Dnes nevěří už slibům patriarcha,

lze pouze faktům věřit nejspíše.

Kam oko zří, tam vrství se jen voda.

I věci tratí bývalý svůj tvar.

Hrot nedůvěry zvolna v srdci hlodá,

zda pánbůh má tak velký pouvoir.

A vlny dmou se, rostou víc a více,

co nevidět už archu zalejí.

Tu zatřepetá křídly holubice

do dálky letíc, zřídlo nadějí.

Pak dlouhé chvíle pochybnosti trapné,

kdy nevíme, co bude ni co je.

Kdy krise se až k nemožnosti napne

a ve dne v noci není pokoje.

Však bůh je mocný. Bouři krutou ztiší

a k záchraně svou ruku podá ti.

Padají vody. Zem je stále bližší.

Leč holubice už se nevrátí.

Sen nepokojný bloudí nocí tiše.

V dlaň skloníš hlavu. Nelze plakati.

Zlatavé hvězdy záři lejí s výše.

Leč holubice už se nevrátí.