Fragment z denníku.

Já zachvěl se, když překročil jsem práh

té dusné, nevětrané jizbice;

jen jeden pohled na voskovou tvář

tam na chudé, však čisté pelesti –

a viděl jsem, že mladé ženy den

se nachýlil a blízka že je noc.

Pán s tebou! Pokoj domu tomuto!

Když k loži nemocné jsem přistoupil,

bych orosil ji slovem útěchy, –

hle, kolébku zřím, dítě na ní spí...

tak zrůžovělé, hezké, buclaté.

Smrt... Život... – Či jak jinak zváti mám

ty zjevy dva, jež tuto vtěleny

a dojemně tak doplňují se?!

Když matka vidí, život kypící

jak dítěti se v tváři zrcadlí,

dvě myšlénky jí v chorou bijí hruď:

„Teď rozloučení“... „Jednou shledání“...

A tato druhá tiší její žal.

Pojď nyní mudrci, pojď umělče,

a řekni jí, jak pošetila jest,

jak její víra jest tak nicotna

a vyrvi, pošlap její naději!...

A dítě spí – – a ze sna směje se,

to – říkávají – hrá si s andílky.

Ó hrej si s nimi, šťastné dítě, hrej!

Však přijde čas, – i k tobě skloní se

ten anděl, který černou perutí

již letí, letí, k matce letí tvé

a neptá se, kdo ti ji nahradí,

kdo otci tvému ženu nahradí,

kdo nyní bude za ni nosívat

kus prostého mu jídla na pole,

kdo za ni jej teď večer pohladí...

Když osaměti měl jsem s nemocnou,

bych její zpověď předem vyslyšel,

tu chtěli vzbudit dítě, odnést je.

Však ona tiše, vroucně, prosebně,

by nechali je u ní přála si.

Já přivolil jsem němým pokynem.

Když začala: „Já bídná hříšnice...,“

hlas selhal jí a kašel dusivý

jí zalomcoval prudkým záchvatem.

l klek’ jsem zatím před Sanctissimum

a stísněn polohlasně modlil se.

V tom dítě kašlem břitkým vzbuzeno

se usedavě dalo do pláče,

že maní ke kolébce pohléd’ jsem.

Ten pohled na vždy v duši se mi vryl.

Tam matka k ústům tiskla levicí

šat bílý, čerstvou krví zbrocený –

a pravou rukou svislou, vyhublou,

mdle pohýbala chudou kolébkou,

by ukojila svého miláčka.

Náš kostelník byl všecek udiven,

jak smuten, zdrcen jsem se navracel,

a zvláště – dobře prý si povšiml –,

proč bohaté dvě slzné krůpěje

mi na rochetu cestou upadly.

Ó neumírající lásko matky!