FRAGMENT Z DOPISU.

Proč v pamět tvou se znovu vrací

zarostlý révou tichý dům,

jenž v háji cypřišů se ztrácí?

Proč v pamět tvou se znovu vrací

síň líbezná... hodiny hrací,

kde’s blízek býval nebesům?

Proč v pamět tvou se znovu vrací

zarostlý révou tichý dům?

Tam v skály prudce moře bilo,

šumělo věčnou píseň svou.

Co v kout ten tebe přivábilo?

Tam v skály prudce moře bilo,

podivnou srdce tvoje zpilo

svou rhapsodií mámivou!

Tam v skály prudce moře bilo,

šumělo věčnou píseň svou...

Přátelský úsměv tebe vítal,

andělsky znící, vroucí hlas,

zrak, v jehož hloubi ráj ti svítal –

Přátelský úsměv tebe vítal,

stín smrti však se v tváři kmital,

v níž tolik skryto božských krás! –

Přátelský úsměv tebe vítal,

andělsky znící, vroucí hlas!

Proč musil moři propadnouti

ten opojivý mládí květ,

radostné žitím nechat pouti?

Proč musil moři propadnouti,

Triton jak v roh svůj počal douti,

zpěv Najád... Sirén... toužný znět?

Proč musil moři propadnouti

ten opojivý mládí květ?

Snad kletba dávná dosud stíhá

tam mořeplavcův pyšný rod,

a jako harpyje se zdvihá...

Snad kletba dávná dosud stíhá,

a její spár se nocí mihá

až v nitro domu z lůna vod.

Snad kletba dávná dosud stíhá

tam mořeplavcův pyšný rod...

Dál o skálu se vlny tříští,

v cypřiších truchlí starý dům,

jak vítr kolem lká a sviští...

Dál o skálu se vlny tříští

v západu rudém tratolišti,

hlas zvonů stoupá k nebesům.

Dál o skálu se vlny tříští.

V cypřiších truchlí starý dům...