Fragment.

Ta, kterou miloval jsem láskou bláznivou

mladého srdce! Ta, jíž duší splývaly

ty fráze doby, jak je verše mívaly,

prázdnotou lesklou, zvučnou, zářivou,

s lítostí četla, ramena svá schylujíc,

mé verše, vzlykajíc: kde moh' už být,

ten ubožák! A v slzách horkých sníc,

do minulosti hroužila svůj cit,

kdy s bombastem, jak měli ve zvyku,

též nádherné mé verše přetékaly,

neznámým jakýms bolem naříkaly

na stránkách jejích knih, v útržcích denníků,

ty, v nichž nebylo stopy po člověku!!!