FRAGMENTY. (I.)

Vší síly ve výkvětu stál,

Jak štihlé týmě topolu!

Lesk slunce plně z oka plál;

A cizí byl mu trapný žal!

On neznal strastí, bez bolu

Den jeho žití v svitu hrál.

Tak usnul v noci hvězdnaté...

Tu tonul vírem radostí,

A srdce touhou rozňaté

Cit vznímal moci přesvaté,

Až, nezvyklý té blahosti,

Zaplakal slastí v záchvatě.

Když skápla slza ohnivá,

Proč v tom hned vzdechl z hluboka?

Ach! on jich příliš vylívá!

Ba zdá se, že se rozplývá,

Jak žhavým dechem Siroka,

Juž celá duše touživá!...

Vzchopiv se ze snův, uchvácen

Se sřítil, lípa vysoká!

Tu chmúrných zjevův klesl v plen...

Vše hvězdy zmizly, žárný den

Vyžehl vlnky potoka,

Jenž vlažil slasťmi žití kmen.

Tak končí život prchavý!...

Juž zmizí směv, radosti znak;

A pohár slasťmi vítavý

Se skátiv ousměch zůstaví;

A v tajné řeči vlhký zrak

Jen slzou bol svůj vypraví.