FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (III)

Jak mrtvolný měsíc přesycen

tvrdým a posměšným chladem,

do srdce svitl mi zrazený sen

o žáru čistém a mladém.

Široký, siný pruh do míst pad’,

kde mrtvé naděje stály,

ker mrazných nemohl rozehřát,

všechny jen jízlivě vzplály.

Zářily do hluché temnoty

tam v jejich posměšném svitu

vzpomínek rozbité klenoty

na pustých rumištích citu.

Hloub a hloub minula zášeřím

lesk dral se ledově ostrý,

laskaje úsměvem ještěřím,

ty bědné trosky a kostry.

Blah, kdo spí ve skále uložen!

Blah, kdo se v horečce chvěje!

Však ztracen, komu zrazený sen

do mrtvé duše se směje!