FRAJMOUŘI

Nechoďte ulicí naší,

v třináctém čísle straší!

Kýž peklo brloh ten vykouří,

v tom čísle, paní, jsou frajmouři!

Holenku, ti jsou s peklem v spolku,

každou noc mají odtamtud holku,

a ta tam na žhavé rohoži

s kostlivcem před nimi souloží.

Vytrhne mu hnát umrčí,

hanba říct, kam si ho zastrčí!

Měl by to vidět, kdo nevěří:

svíčkovou bábu mívají k večeři,

drůbky z jednoho kaplana,

mozeček jednoho děkana,

a potom, pro Kristapána,

uzený jazyk svatého Jana!

Když se na střeše páří kocouři,

to jsou, paní, ti frajmouři,

a těm tam ta holka nahatá

vykotí pekelná koťata.

Od téhle ďábelské nestydy

mají krev křesťanskou pro židy –

však ta židovka z druhého poschodí

marně tam se žbánkem nechodí!

Ale že jsou to frajmouři,

ouřady oko zamouří –

to víte, paní, ti pohani

nahoře na hradě mají zastání!