FRANCESKO SFORZA.

Když Attendolo – slavný condottier,

miláček vojska, před nímž nepřátelé

v bitevním šiku zbraně odhodili

a hlavy obnaživše zdravili jej

co otce válečnictví – naděj svoji

Franceska syna v široký svět pouštěl,

v životní školu vážných zkušeností,

dal helmici mu černou, pevný pancíř,

meč z Damašku a důtklivé tři rady:

Žen nepožádej, které jiným patří.

Svých lidí nebij, uhodíš-li přece,

pak jej co nejrychlej a nejdál pošli.

A nejezdi na koni umíněném

a na takém, jenž podkovy rád ztrácí.

Těm radám věren Francesko byl vždycky.

A prošel školou vážných zkušeností,

životem pestrým. A když bral se z něho,

zval Milan vévodou jej, hrdý Janov

dožetem svojím, Korsika svým pánem.

A kde kdo, truchlil upřímně a hořce,

jakby mu rodný dobrý otec skonal.