FRANCIE.

V Praze nepobyl jsem dobu dlouhou,

do ciziny láká mne to zas.

Znova puzen neurčitou touhou

dálek slyším slibující hlas.

Život v Praze, plný hnusu, špíny,

umělecký vzlet můj ubíjí.

Nízké prostředí mne žene do ciziny.

Nejvíc mne to táhne k Francii.

Veselo teď asi nadmíru je

v této slavné zemi nevěry:

od církve tam stát se odlučuje,

z far tam vyhánějí pátery.

Ke zkáze však vede tato cesta.

Proticírkevního upíra

uražený Pán Bůh těžce trestá:

děti nerodí se. Národ vymírá.

Že vše logicky k svým cílům běží,

na francouzském vidět národu.

Neboť čím je v zemi méně kněží,

tím je také méně porodů.