Francínek.

Chytnul písař za Mšenem,

hořel jedním plamenem,

sládkovi jak v pivováru

chmel když chytne s ječmenem.

Hej, šenkýři, pro vodu!

zapálí ti hospodu,

od hospody ves-li chytne,

budeš ručit za škodu.

„A já, šenkýř, nebudu,

měl bych z toho ostudu,

pravého jsem vždy mu nalil

z láhvice i ze sudu.

Ale ať to udělá

ta, co plamen rozžela,

ta by mohla uhasiti.“ –

Chytli ji, – však nechtěla.

Smutně hoří Francínek,

– ach, těch bolných vzpomínek! –

rudé tváře za ohniště,

nos jak modrý plamínek.