FRANÇOIS BOUCHER.

Diderot haní mě? Markýza Pompadour

je mojí líbeznou a mocnou příznivkyní.

Diderot spílá mi? A jemu spílá dvůr.

Jsem dvorním malířem. – Tož quasi dvořan nyní.

Miluji plný stůl a plné ženy,

miluji dobré víno a krevnaté tváře,

podzimní třaskavé světlo – ne obzor zamlžený.

Jsem malíř boudoiru; ne malíř pro oltáře.

Miluji křiky, miluji shon

a veselou rotu.

Mám rád, když klábosí fanfaron.

Fi – vzdychání pierrotů!

Diderot haní mě? – A já mu odpovím

klidně a důstojně – (to jenom zvykem křičím):

Já, Boucher, malířem jsem páně královým

a Diderot byl, jest a bude v malbě ničím.