František Havel.

Co do života člověk přináší si,

tím budoucím dnům etiketa dána

a zbytečno je ptát se, co a čí jsi

a jaká je ti cesta vykázána.

Ten hledá štěstí v nadoblačné říši,

ten na zemi z paria roste v pána,

ten bezradný je, ten vždy radu ví si,

ten v noci vidí a ten slep i z rána.

Však k věci, k věci. – Žádné kudrlinky.

Když dítětem byl, položeným v plínky,

on nestaral se, zda dcerou či synem –

jen látky kolem bral do malých pěstí

už tehda věda, že udělá štěstí

ne na jevišti, ale Kaolinem.