FRANTIŠKU KALLOVI

Dnes po čtyrleté světové té bouři,

kdy zlaté slunko z mraků zírá ven,

kmet velebný, jenž celý život kouří,

hřmí na partaje, ven je žene zle,

v úřední vědě všecky předčí o sáh,

kmet velebný, jenž šedesátky dosáh

a pyšné růže zlatém na krágle,

jenž aktů popsal stohy již a snopy,

jenž v amtě v roce přes tři sta dnů topí

a ku radostem světa přímo slepý,

den každý deset hodin v amtě dřepí,

nad akty dumy jako pavouk snová

a ctitelem je moku Gambrinova;

když horko je, nad horkem žalně vzdychá

a celou zimu jak z hmoždíře kýchá...

kmet velebný buď námi pozdraven!