Františku Pravdovi ke dni sedmdesátiletých narozenin.

Tou zlatou stezkou, jíž Tys prvý šel,

za Tebou mnozí sobě pospíšili –

však toho kouzla žádný nenašel,

jímž z lidu pro lid, jako proutkem z báje

vytryskly milé povídky Tvé z kraje...

V té trudné době, kdy jen chaty kryly

jak ptáče v bouři, rodné mluvy zvuky

a v dálce matný chvěl se jitra lem:

Tys prvý k dílu přiložil své ruky

a mluvy rodné milým hlaholem

sil květy zářné v luh ten bez útěchy

a perly sypal pod doškové střechy!

Povídka veská – milá jak náš luh

v červáncích ranních děcka spánek snící,

než rozhoupá se zvonek na zvonici

a skřivan zpěvem rozechvěje vzduch;

jak lesy naše, stráně, údol snivý,

v nich potůčkové jasní, švitořiví

zakvetla Tebou pod našimi krovy.

Nech jiný vzletem výše unesen

jí zdobit chvátal obraty a slovy,

Tys jejím Tvůrcem přece zůstal jen.

Pro tebe neplál cizích luhů květ –

tam ve vísce, co kolébka Tvá stála,

Tvá mysl záhy láskou k lidu vzplála,

ves česká v jihu – to Tvůj drobnosvět.

V něm postav prostinkých ten život všední

prchavou jiným vlnou na potoku

v paprscích jasných slunka o poledni

zazářil Tvému vnímavému oku;

v té směsi pestré, jako ve žní času

plá temný koukol vedle zlatých klasů,

u stínu zloby září ctnosti jas:

Ty stín i světlo tahy mistrnými

jsi okreslil nám z žití toho řas

pravými skvosty – povídkami svými.

Aj, od té doby, co v tom hloučku malém

po prvé vlastí znělo jméno Tvé,

den jasný prohřál nivy zmrtvělé.

Kde jeden dřív – aj dnes už četné davy

z těch poupat květů září na luhy...

však nelekám se, ni ten jas s Tvé hlavy

nesejme vavřín ranné zásluhy.

V zrcadle děje sama sebe zříti,

jak lid náš myslí, mluví, jedná, cítí,

co k zhoubě jemu, co mu plodí česť,...

to vrchol upřímné Tvé práce skvělý,

ač v tom i jiní pravdu pověděli,

přec jenom jeden Pravda u nás jest!

To vědomí nech těchy zářivým

červánkem v dnů Tvých podvečer se nítí!

Dnes k zasloužené slávy věncům svým

přijmi i toto chudé písně kvítí,

jež z úcty jen a vřelé upřímnosti

šetrně v důkaz skrovný podávaje

přináší Tobě pěvec téhož kraje,

v němž původ vzaly povídek tvých skvosty!