FRASEUŘI.

Doba jest moderní, říkáte stále

jak deklamatoři, zásobu recitujete

svých frásí. Však z poznatků nových skrytě,

objevů splétáte jen důtky nové,

kujete pouta, ač jen pro léč, úraz ducha.

Ten úklad v rafinerii chystáte,

strojíte vždy. Však běd a rmutu v dosti

juž bylo za siecly. Rcete spíše tedy:

Kdy bludu bude skon, kdy názor spevní,

kdy ujasněno, člověk svobodnější též

že mravně zlepšen jest i uvědomější?

Žďá pro dobro své zapovinnostnění stálé,

za zlo zodpovědnost, v se rozřešen,

osvětlen. Avšak, fraseuři, vy nové

rozséváte klamy, jste fámy, fora vřed,

v trvání morálním i smyslu jeho skvrny.

Jste o frak svítící se otřeli

snad pánů vznešených, že ssláb’ vám zor,

přes píď by nezřel v dál? To oni jsou,

již s velkým gestem drob vždy dávají,

kde z pecnu sám si zakrojit můž’ lid.

Slepí pro minulost, tupí pro příští,

vězte, má jiné metly, jiné jehly bůh,

než kés starosvětského soužení. Hle, vám

je pravdy blesk a hrom a její tribuna

snad snůška slova, mluveného hrdinství.

Stále si připomínáte, co v eden bylo

na počátku, že metla, prokletí

a msta a výhost, odveta a hnět.

V dům u vás tedy pravda nevešla

a nezasedla, loutna nevzněla

Diky, jež věštila: Juž nikdy doby

se nicot nevrátí. Zan smířen jest,

Jehova-Diespiter, ráje kmen

středu byl vyvrácen a štípen jinam.

Tož v srdce, leb, ve půdu poznání,

v území nové, jiné, chimerské.

Zlo odumírá, zniká, zapadá.

Se nová confesse a moudrost zrodila

a nová doba na ni si ukazuje.

Hle, věk slíbený, čas lepších generací!

Však buďte lepšími, ať hodni jste

oceny morálnosti rozšířené

a stupňované. Tedy s obnovenými

nekomunikujte věk doby spráchnivělé.

Čím mrav i moudrost jich. Výš nad vše jděte,

se snažte! Bůh sám již si stačí, ví vždy rady,

by byli potěšeni důvěřiví.

Hledáte tedy dobu charou, bastardi,

a křivitelé slov a úmluv, výsledků,

matoucí vykladači, glosséři, scoliasti,

přes lest, své finty novou nacházíte!

Však neznesvěťte jméno modernita!

Ne, nikdy utrhání pošinuté sféře,

a dobru kvetoucímu z boží vůle

i omilostnění. Zdar cyclopismu snahy!

Ne hana, výtka, vždy jen požehnání!