Fráze.

Tu znáte nevěstku z vidění Jana,

„jež s všemi králi všeho světa líhá“,

dnes do kořan jí otevřena brána,

dnes plna jest jí tribuna i kniha,

v zrak vlepí pozlátko ti, jímž je stkána,

jak motýl se a vážka vůkol míhá,

jak řeka z jara protrhla vše hráze –

Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Na ostří péra sedí kritikovi

a pod kvadrátem sedí kazateli,

jak šermýř zručný ohání se slovy

a pouze v slovech její význam celý.

Cos našeptne a víc v tom šeptu poví,

než myslitele stih’ to výzkum bdělý,

prach zvíří lehce, rozdmýchá vše saze –

Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Je pathetická, potřeba jak určí,

je drze cynická, jak velí moda,

svým jedem stříkne po myšlence tvůrčí,

a víno ducha – bezbarvá je voda.

Strom šumí dnes ji, pramínek ji zurčí,

vše koupí lacino, vše draze prodá,

jak věčný kejklíř tančí na provaze –

Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Pro každý obor myšlenky a citu

má slovník svůj, vždy najde slovo pravé,

jak zlatá muška hraje v lesku, třpytu,

kdo právě vrch má, slyší její Ave!

Vše hesla svorně srovná na svém štítu,

vše jest jí vítané a dobré, zdravé,

čím dospěti lze ku výsledku snáze. –

Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Ji politik zná jako symbolista,

ba tento její vladař ze všech pravý,

ač jednonohá, obratně jde, jistá,

ví, chytřejších co pomátla již hlavy;

ví, všady svět že nemá ani místa,

kam umístil by vavřín pravé slávy,

a při tom že mu kanibalsky blaze –

Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!