FRED

Po všech mořích křížem krážem

proplavil své mládí Fred,

ve všech zemích vedry, mrazem

spaloval si srdce květ.

Vedry zhnědl, vyschl, zvětral,

mrazem zkřehl, popukal, –

na spálených květech srdce

znova květ mu rozkvétal.

Ve všech barech hasil žízeň,

srdce neuhasil však,

zpívalo tu věčnou píseň

v drsném lese něžný pták.

Píseň snu a píseň touhy

srdcí spadlých s měsíce...

Znova po mořích Fred bloudí,

znova prázdní sklenice.

Pije, tančí, rve se, líbá,

uniká mu lidský věk, –

v srdci však mu stále zpívá,

ze srdce naň stále zírá

svatý obrázek.