FREDERIMU MISTRALOVI.

Jak nežil bys v mé paměti?

Na velkou jabloň, starý kmen

já vždycky musím mysleti,

když táhne duší Krásy sen,

jak nežil bys v mé paměti?

Dík nebi, nebyl rozpoltěn,

kde rudých blesků ve změti

tvůj kmen, jenž hledí k výši jen.

Květ jeho včel byl sladký plen

a krásou niv a děvčeti

a silou junům, tisíc pěn

oň tříští se... Čas přeletí,

kmen kvete, voní v noc i den...

Jak nežil bys v mé paměti?