Fresko.

V chrámě fresko Matky Kristovy

malíř dokončit se hotoví;

vtom se ozve trámů praskání,

lešení se pod ním naklání.

Rychle, rychle dolů! Moh’ by snad

drahocenný život zachovat;

leč on mužně překonává strach,

chtěje štětcem provést ještě tah.

Smělý tah ten rukou dovednou

cenu malby zvýší pojednou,

výraz Matky Boží ve tváři

vděkem nadpozemským prozáří.

Sotva štětcem v obličeje tvar

vkouzlí nové barvy jemný žár,

lešení se pod ním troskotá,

nastává mu konec života.

Ohromen a jako stěna bled

na Madonnin obraz upře hled

a vzkřik temný vmísí v lomoz dřev:

„Milosrdí své mi, Matko, zjev!“

Na ten úzkostlivý temný vzkřik

Matka předivná v ten okamžik

z malby jako živým ramenem

sáhne po malíři zmateném.

Zázračně jej třímá ve výši,

na pomoc až lidé přispíší

a jej se strachem i radostí

z úžasné té výše vyprostí.