Friedrich Nietzsche. (II.)

Pod mistrů údery se hlava šklebí,

z nich každý stopu svou v ní zanechává,

a hlava křičí rozsekána k nebi.

A sotva jeden zmizí, druhý vstává,

předchůdce svého chce být každý větší,

a nových úderů zní světem sláva.

A hlava rozbitá se chvěje v křeči,

chce každý z mistrů práci začít znova,

spíš každý znovu zraní nežli zléčí.

A věky dál jde práce Titanova.