Friedrich Nietzsche. (IV.)

Žel, zabil’s lidstvu Soucit – poesii!

V tom tragická je tvého pádu spruha,

neb soucit s poesií vždy se kryjí.

Jeť lidstvo luh a soucit nad ním duha,

jež démanty tká v porosenou trávu,

v háv šatíc královský, kdo pán či sluha.

V tom pád tvůj zastíní tvou všecku slávu.

Zas přijdou jiní, lidstvo dále kráčí,

a jiní buší v Medusy té hlavu,

jež sama nad tvým skonem jihne v pláči.