funus

smuteční pochod plačtivých plechů,

bubnových slzí, plechových vzdechů

vyloup’ se z pupence předměstí.

těžko se umírá, milujeme-li,

já jsem tě líbal ještě v neděli,

nedojde mrtvý k rozcestí.

lidé jdou na sucho nebo plačky,

chopina ječí tu naříkačky,

pak polku si dají v hospodě.

studený spáč chce pouze spáti.

zahráli, pohřbili, mohou se smáti,

neujde nikdo té nehodě.

za hudbou pop je také z plechu,

za popem věnce pro útěchu,

na mrtvém umírá kytička.

byl mlád jste ještě, ztichlý strýčku,

zlomili pro vás voskovou svíčku,

nese ji bílá družička.

kobrtá vůz s vámi na dláždění,

hle, příležitost k zatančení

naskýtá se vám naposled.

smekají lidé, zevlují domy,

s pěšinkou lesklou vzpomněl si commis,

jak jste to táhli pro zlý květ.

pro jeden květ a jednu lásku.

co všecko dáme marně v sázku,

než mrtvý bude odložen!

nevěsta zapláče. nu, a pak jedem’.

pod řípem nebo pod ještědem

rozkvete nový sen.