G. Sand.

Ni demonem, ni modlou bezejmennou,

ni sfingou, sporné otázky jež dává,

v jichž slzách tají bachantka se smavá,

mně vždy a všady trpící jsi ženou!

Sny tvého ducha v nesměrnost se klenou,

však srdce tvoje blažit nepřestává,

ty skálo, o niž hana jako sláva

vždy stříbrnou jen rozstříkne se pěnou!

Ať stenáš, jásáš, ať se modlíš v tichu,

ať budíš vzdoru lvici, ženskou pýchu,

jdeš světem nesouc břímě jeho hříchů!

Ty pokrytství saň zdrtila jsi patou,

na čele zoři budoucnosti zlatou

máš růží ze slz opuštěných spjatou!