GABRIELE D’ANNUNZIO. (I.)

Ne, mrtva není velká velkých otců lyra,

tvé o tom hlasně do světa zní slavné pění,

ze sedmi strun zní Pana, mocná pěst jež svírá, –

ne, mrtva není.

Zní příroda z nich volná, která neumírá,

zní kosmické z ní antiky vše dávné snění,

zní Vlast, kdys veliká, dnes ponížená, sirá.

Zní v příští její lepší, jež se blíží, víra,

zní sláva geniů, jich kroků burácení,

je otvírá Pan velký, Klio uzavírá –

ne, mrtva není.