GABRIELE D’ANNUNZIO. (III.)

A čtu a čtu vždy dál – a čtu, ach, kam se nořím,

kaskady slok se valí, hřmí hřebců divý cval

přes hlavu moji, letím s nimi proti Zořím...

a čtu a čtu vždy dál.

Kýs kosmu orkestr, já žárem jeho hořím...

se z hlubin ozývá, v něm rozkoš, ples i žal

a vřelé pozdravy všem v dálce snícím mořím!

To čaloun Kybely, kam bosé nohy bořím,

šel tudy Hugo, Swinburne, písní bard i král,

dva světy, do nichž hrdě zvolal’s: Třetí stvořím! –

A čtu a čtu vždy dál.