GALANTNÍ PÍSEŇ Z TRAGÉDIE.

Zbloudilo srdce v tmavé lesy,

v hlubokých nocích zřel jsem tance víl.

Nade mnou chvíli steskněte si

– jak mrtev už bych byl.

Mne opojila touha země,

že zapomněl jsem hledat někde cíl.

Na cestu ruku stisk jsem... jemně

– jak mrtev už bych byl.

Ne já... mne cesta opálila,

muž jiný, lepší ve snech vašich žil.

Mým jménem fikci svou jste křtila

– jak mrtev už bych byl!