GALANTNÍ SLAVNOST.

Shasli jsme světlo. Velký měsíc

nám visel v okně namodralý,

milenec teskných pohádek.

A snivý Loris pod palmami

hudebným altem měkce zpíval

sentimentální balladu.

V těch rytmech plakal život. Touha.

Dny šedé, přitlačené k zemi.

A hořkost, hlad a zoufalství.

Neb umřel básník tichých ballad,

nervosní dítě z konce věku,

a my mu tryznu světili.

Clitandr zvážněl. Pulcinella

v smutečních šatech pod závojem

si třpytné slzy stírala.

Pierrot a ta celá banda

ničemů s pikantními vtipy

myslila na cos. – Eh, bien.

A jak plál měsíc, Loris zpíval,

ty černé stíny tancovaly

v smutečním tempu menuet.