GALATEA

Dal Pygmalion zlaté touze zkvésti

V mých zracích, když mé rysy v mramor ryl.

Pak oživlou mne náhle políbil.

Však Afrodite zničila mé štěstí.

A není, kdo by kletbu sňal, jež drtí.

A není, komu dát teď vášeň svou.

Neb milenci když něžně k sobě lnou,

Stát musím sama navždy v stínu smrti.

Kdys hodinu jsem klamnou také žila.

Však bohyně mne v kámen proměnila.

Má krása v nikom lásky nevznítí.

A marně zas teď mrtvý sen se křísí,

Co touha s ambrou dech svůj těžce mísí.

Má kletba: lásku druhých cítiti.