GALILEJSKÝ.

Z večera všichni drozdi umlkli

a kdosi velký kráčel do šera.

Byl shrbený a vlekl těžký křiž.

A na hlavě měl věnec trnový

a v srdci bolest.

Když kolem kráčel na mne pohlédl:

a jeho obličej byl žalem sklíčený

a svoje zraky na mne upíral,

tak bolestně, tak soustrastně,

jak by mi odpouštěl...

Pak zanik’ v noci. Všechno zmizelo,

a každý dojem prchl z dohledu.

Tam v dáli, v dáli

v temnotě chladné,

oh, tam kdosi mne čeká otevřenou náručí!