GANDRIA.

Jak ptačí hnízdo v skále přilepená,

jak odaliska svůdná tiše sní,

a k nebi strmí modrá skalní stěna,

a šalvěj voní v žhavém poledni.

Nad vodou dumá, sluncem ozářená,

loď přijíždí – most spojuje ji s ní

a s celým světem. Tůně rozvířená

zas tiše usne v šeři večerní.

A ztichnou domy, střechy s vikýři,

ve vánku zlatá ginestra se houpá,

a oleandr voní v arkýři.

A z tůně hledí Rusalčina líc –

ta v bílých nocích v jezeře se koupá –

kdo zlákán byl jí, nevrátí se víc.