GANZONA.

Jsem ještě mlád, mé kvete mládí

a tvoje voní panenství,

kolkolem obzor písně ladí

o žití zpívat tajemství.

Och, zpívejme na svoje štěstí,

na svoje tiché, bílé štěstí,

jak má i tvá máť zpívala:

tralala, tralala, tra la la.

Tvé rty jsou ještě nedotknuté,

nikdo jich dosud nezažeh’ –

Lesy jsou božsky vyklenuté,

mne první vášně plamen šleh’.

Tvá ňadra sotva porozvila

a na tvých lících purpur plá,

hle, luka, pole, moje drahá,

prvními květy rozkvetla.

Své rozpusť vlasy nekonečné,

a abych svou tě cestou ved’,

podej mi svoje ruce mléčné,

dáme se poli v rychlý let.

Rozkvetly chrpy, slunce hoří

v žhavých paprsků orgiích,

a v širokém tom květů moři

života štěstí hýří smích.

Pojď, duše má, mé kvete mládí

a tvoje voní panenství,

to oboje nám jaro sladí

v závratné štěstí tajemství...

Pojď, na paloucích kvete štěstí,

pojď o tom našem zpívat štěstí,

jak má i tvá máť zpívala:

tralala, tralala, tralala.