GENERACE.

A doba, ta umírá,

že promrhány síly.

Na prsou má upíra,

jenž bezkrevné vyssál žíly.

Pohasly krásné sliby.

A nic již nevykvětlo.

Kdys děsily mládí chyby.

Teď střízlivé, korrektní světlo...

Té chásce, jež tenkrát spala,

jsme učinili zadost.

V své celé dnes chudobě vstala...

Toť naše vítězná radost...