Genie tvůrčí!

Genie tvůrčí!

jenž nad mým čelem křídly chvíš,

ty jistě víš,

co komu osud určí –

zda propasť či snad hvězdnou výš;

zda cesta na zemi

je trním vystlána či růžemi.

Ty jistě víš!

O nešťastný, kdo pozná

tajemství tvoje hrozná!

mu s líce zmizí nach;

sny zlaté s růžnou vesnou

mu náhle s nebe klesnou

a shasnou v hlubinách.

O vím, proč smutek líc mou kryje,

proč žádná radosť nerozvije

se v světě pro mne juž;

proč písně mé jsou plny vzdechů,

proč více nedbám na útěchu

ni na volání: vzmuž se, vzmuž!

O nechte mne – jsem unaven,

po odpočinku toužím teď,

můj všechen květ sešlapán jeť,

můj blankyt mraky zahalen. –

O cítím, že jsem unaven,

a k odpočinku čas že teď.

Genie tvůrčí!

jenž nad mým čelem křídly chvíš,

ty jistě víš,

co komu osud určí –

zda propasť či snad hvězdnou výš;

zda cesta na zemi

je trním vystlána či růžemi.

Genie tvůrčí,

ty jistě víš!