Genius.

Té ženě běda, která svoje mládí,

své srdce vroucí, osud, celé žití

s geniem spjala, který v před se řítí

a za vidinou myšlénky jen pádí.

Jeť srdce jeho jako pelech hadí,

v něm citové jen přebývají lítí,

již obětí se cizí nenasytí,

a lásku láskou nikdy nenahradí.

On nezná sladkých snů a obejmutí,

duch jeho bloudí jako požár nocí

a tráví sám se neskrotnou svou mocí,

Svým černým dýmem cizí nebe smutí,

a nešťasten sám vraždí bez úkoje

ve srdci druhém vlastní srdce svoje.