Genre z pusty.

„Jen krejcar, krejcar, bychom chleba měli!“

cikáňat nahých, kučeratých hlav

mně zastoup cestu neodbytný dav

s uprášenými, bronzovými těly.

„Přes den jsme, pane, sousta nepozřeli!“...

zas výmluvnosti protrhnuvše splav,

že šťasten budu, že se vrátím zdráv – – –

posuňky hbitý jazyk předháněli.

„Kamž peníz dáte, když nemáte šatů?“ –

dím, trpělivost jejich zkoušet chtěje;

však přenáhlil se výrokem svým v chvatu.

Cikáně malé zastouplo mi cestu

a zuby ceníc vítězně se směje,

že oblečeno. Měloť – s kapsou vestu.