Genre.

Tichý domek na náměstí,

stěny bílé jako sníh;

na oknech zříš stále kvésti

hortensie v levkojích.

Záclon bílý lem se chýlí

nad květy a z jejich řas

kyne bledý profil milý,

v přítmí jizby mizí zas.

Bílý profil, černé vlasy,

hnědé oko s bezdnem hvězd.

Bože, co v tom tiché krásy...

bože, jak mi v srdci jest!

Jak v snech žije tu den ke dni

jako tichá květina,

den se nahne ku poledni

a den v růžích zhasíná,

a s hvězd padá mír a štěstí

v dál do srdcí zbloudilých

a já v dáli kol zřím kvésti

hortensie v levkojích!