Gentucca.

Kdo’s byla – nevím. Žena nebo dítě,

však cítím plně, čím’s géniu byla

v té pouti, v které mizí slední síla,

a klam a zrada stahují své sítě.

Pták bouří schvácený, on roztržitě

tvůj hladil vlas a patřil v zrak, zkad lila

se božská harmonie sladká, milá,

on, divý orkán – ztichnul okamžitě.

Ať ctnost či láska tvá či hold tvůj kráse:

to jedno, velká byla’s, u tvé stopy

když spočinout moh’ velduch, byť jen chvíli.

„Gentucca“ v srdci mně též ozývá se

jak asyl, všednost kolem vše když stopí,

jak slední hvězda, za níž každý kvílí.