Ghazel o mladosti.

Chceš ku mladosti svojí říci: Nespěchej?

Toť lépe, kdybys pravil k blýskavici: Nespěchej!

to dříve v letu zastavil bys orla

a překřik hrom a houknul na vichřici: Nespěchej!

Toť lépe, do vody bys slovo stálosť napsal,

v rej vážek řekl hravý, tancující: Nespěchej!

Líp, jehle magnetické kdybys kázal státi

a řekl za sluncem ku slunečnici: Nespěchej!

A večer, než se hvězdy sejdou v nebi,

líp kdybys řek z nich první, večernici: Nespěchej!

,Mlč!‘ kdybys navždy řekl básníkovi

a písni v dívky ňadrech při měsíci: Nespěchej!

Toť mladosti je teprv kouzlo pravé,

k ní opakovat s vzdechem, slzou v líci: Nespěchej!

Však jednu radu vem, když tak je krátká,

od kvasů, které strojí laškující: Nespěchej!