Ghazel skromného člověka.

Kdos o mne že se hádá?

Kdos o mne sny že spřádá?

Ó nevěř tomu jen!

To zdání jest neb maska,

však je-li za tím láska?

Ne, pouze lásky sen!

Tak úsměv pro každého

a naučení z něho

si vezmi v příští den.

Já za něco že stojím?

Já, jenž se sebe bojím?

Jak matný blud je ten!

Mne nechte ve životě,

pavouka o samotě,

lži nechci být víc plen!

Znám jedno jen a vidím,

a tam své kroky řídím,

sám světu utajen.

Vy vezměte si růže!

Mně soucit nepomůže,

vy růže – a já rmen!