Ghazela.

Záhy jsi umlkla, před časem dozněla,

harfo mé duše,

podlehla's vichřici, jež tebou prochvěla,

harfo mé duše!

Zářící předtucha budoucích rozletů utuchla v srdci

a bolest němotou struny tvé zavřela,

harfo mé duše,

aeolských zvuků i jásavých záchvěvů z ňader tvých hloubi

směsice bájná ku blankytu vzletěla,

harfo mé duše,

vše, co ve hrudi mé vířilo, bouřilo, tužby i snění,

písní jsi tesklivou nebi vstříc zapěla,

harfo mé duše,

leč ani paprsek hvězdité záře, ni květu pel prašný

ni píseň vzájemná v lůno ti nespěla,

harfo mé duše,

ve snách a ve tmách teď s touhou tak palčivou bytosti čekáš,

jež rukou jemnou by struny tvé rozchvěla,

harfo mé duše,

vznešený hymnus pak smíření s žitím i vzkříšení píseň

s tebou by ve slunných paprscích zapěla,

harfo mé duše!