GIGANTI NA STARĚM PALÁCI

Pokorně ustoupil ten palác starobylý

V ulici, dobyté teď novým ruchem doby...

Své stěny rozložil, se střechy prejzů zdoby

Sňal tiše, krumpáče když v tělo se mu vryly.

Dvě karyatidy tam dole ještě zbyly,

Kde portál kdysi byl, to s tváří zarputilou

Siláci giganští, nic nenesli teď silou

Tak náhle zhrzenou, všem k smíchu dole byli.

A ze skla, z železa teď palác zbudovali

Na místě starého, kde bar je, kino, krámy –

A k vchodu posléze giganty dávné dali.

A v noci, giganti když v tmách jsou sami, sami,

Za zvuků jazzbandu své paže napínají –

A lidskou zoufalost v svých ztuhlých tvářích mají...