GINESTRA

Teď navždy, duše, můžeš odejíti

A hrdě mlčet’. Nesmíš litovat’

Své touhy, která vzrostla z pouště žití

Jak ginestry keř z lávy pustých lad.

Je trpká nuda vše, co srdce žije.

Nic není, duše, hodno vzdechů tvých.

Jen trosky krášlila’s, má poesie,

Atria němá v mrtvých Pompejích.

Šel v nicotu mé lásky každý vzdech,

Jak vůně ginestry se v němé hluši

Sřícených ulic šíří, v puklých zdech.

„Nezemru celý,“ básník dávný pěl.

– – Chci zemřít’ celý! Aby zapomněl

Svět na mne navždy, osude, přej duši!