Giordano Bruno.

Hlas dí z temna: Jdete zpátky!

Hlas dí z jasu: Výše jdem!

A v jich spory a jich zmatky

život míjí trapným snem.

Velký čin tu lásky vzplane,

promluví tam srdce hlas,

rázem lidstvo rozhárané

rodinou se cítí zas.

V to zní náhle války vřava

a co byla vzdělanost,

maskou padá – člověk, dravá

šelma, hryže vlastní kost.

Hlas dí z temna: S vámi v jarmo!

Hlas dí z jasu: K slunci výš!

Jistě v před! – Ne, vše je darmo!

V tom jsi náhle starcem již.

Skoro zoufat bys chtěl sobě,

jak chce vítěziti stín,

však tu náhle v pravé době

zahřímá v svět velký čin.

Hranice kde šlehla k nebi,

světla héros vznáší plec,

sražen satan v tmách se šklebí –

Ne, my jdeme k světlu přec!