Giudicce della Rocca.

Děl Sinucello, zván Giudicce lidem:

– Teď padl Janov, my chcem žíti s klidem,

jsme vítězi, však radosti ať duha

jest úplná! Ať vidí sok, že tuhá

jest mysl naše v boji, v míru měkká.

Sem zajatců dav, který venku čeká,

ať oznámím jim, co mně v mysli bují.

Chřest okovů. Zajatci předstupují.

– Jste poraženi, propadli jste smrti.

Však pravá válka jednou rukou drtí

a druhou zvedá, já jsem spravedlivý.

Vy konali jste udatnosti divy

a máte doma ženy, máte děti,

váš duch je s nimi, jejich duch k vám letí,

to dobře jest, přírody řád je svatý

a není dáno vítězům být katy.

Nuž tedy slyšte, takto soudím: Mládí

to nerozvážně v bitev oheň pádí,

neb netratí v té hře tak příliš, sláva

mu dostatečnou za vše odvet dává,

ať mládí tedy za ostatní pyká.

Kdo ženu má a komu dítě říká

rtem něžným „otče“, ten má život míti.

Však musí žena sama muže vzíti

zde z rukou mých! Ať přijdou tedy ženy!

Leč snadno bych moh’ býti podvedený

v své dobrotě, tož slyšte, ve svém stanu

ať každý muž spí s ženou svou až k ránu,

já půjdu pak; kdo sám ve stanu bude,

ten uslyší, jak na pochod smrt hude.

To vůle má, tak staň se, jmenem Boha!

Tak domluvil a věru duše mnohá

se zachvěla ve hloubi při té zvěsti,

jež nesla jedněm trud a druhým štěstí.

Čas prošel, ženy přišly. Pláč a lkání.

Noc byla smutna. Časně za svítání

ryk trouby zněl, Giudicce v stany vcházel;

kde ženu s mužem našel, doprovázel

svou cestu úsměvem a hlavy kynem.

Tu v jednom stanu kryt opony stínem

sám seděl muž. – Což nemáš ženy, brachu?

– Až do rána jsem očekával v strachu,

že přijde přec, snad mrtva jest, o pane!

– Pojď, Giudicce děl, kdož ví, co se stane,

než projdem stany. – Muž krok za ním šine.

Juž poslední stan v táboře jim kyne.

I vešel Giudicce, muž byl tam s ženou.

– To ona, pane! S myslí nezkalenou

a pevný jako skála, v niž hrom tluče

a ona nehne se, děl vůdce ruče:

– Muž jest můj synovec, zde soud je krátký:

ty nešťastný suď sám, vem ženu zpátky,

já nevím, manželství jak u vás svaté.

Pak stráži kynul: – S tímto k špalku, kate!