GLADIATOR.

Vzduch pln je prachu, dusný teplou krví,

juž cirkus hřmí a lůzy řev zní s hůry.

Meč v ruku! „Ave, Caesar, morituri

te salutant..!“ eh, nesklopíme brvy.

Ten zápach krve opájí mé smysly.

Jak divý býk, jejž rudé roucho dráždí, –

se řítím v před, meč blýská se a vraždí,

zrak vášní slep... Ten zápach ostrý, zkyslý!

Oh, Nerone! S tou blbou nudou v nachu

zřít brutalní, jak dole v žhavém prachu

se vraždí ti, kdož neznali se prve!

Já závidím ti. Nezvratně to cítím:

V tvém purpuru jít efemerním žitím –

jak ty bych musel tonout v moři krve..!