Globus.

Tím globem točím kolem osy jeho,

co v světnici mé stojí mnoho let,

co na oblině malé chová svět,

jak před věky juž povstal od ničeho.

Teď koule stojí, s moře zeleného

mé oko zírá na pevninu zpět,

kde Evropa, kde leží její střed,

bod oku známý z kraje neznámého.

Má otčina! A v bodu tom bod zase,

to město, v němž já trávím živobytí,

a v městě bod, kde v nezhynulém jase

klid, láska z malé světničky mé svítí,

kde v zátiší jen s myšlénkami žiji

a paprsky, co padají sem, piji!