Glosa ironická.

BÁSNÍKU šťastný. Z barev, jasů a tonů,

z těžké draperie verše vůněmi bohatého

perla morálky zbyla vám pro blažený život! –

Ale nač bych vyprávěl vám s akcentem vyzývavým,

jak mně to bylo k smíchu?!

Vám, jenž jste stanul na bílých cestách,

kudy prý nejblíže od lidí k bohům

a do čitánek školních!

Vám, jehož zahrad růměnné plody

uzrály pro zlaté mísy k hostině buržoů klidných!

Vždyť k úsměvu soustrastnému byla by vám

vzteklá apostrofa mého záští.

Bravo, básníku!

Proč byste nevyčkal

před trůnem ŠTĚSTÍ svého

s úsměvem prozíravých

posledku dnů mých –

až se povleku blátem ulice, vyzáblý dekadent,

s hovorem cynika a s tváří naduřelou,

alkoholu důvěrný přítelíček...

až se povleku v nejposlednější krčmu!

Bravo, básníku,

před trůnem ŠTĚSTÍ svého!