Glossa k známému verši Hálkovu.

„Jen sevšednět mi nedej, Bože!“ pěl

kdys básník nyní vámi zdeptán v prach;

já variant bych pohotově měl,

když zřím tu vřavu dnešní, na marách

kdy ideal i každý k němu vzmach.

„Víc snesu, Pane na nebesích, rád,

být oběť všeho, vlastních cílů kat,

své „já“ jsem hotov na minimum stlačit,

jen jedno prosím, nech mne, kde jsem, stát,

a jednoho mne zachraň: sesprostačit.“